Moje spolužačka byla zavřažděna..

10. srpna 2016 v 15:24 | Natalie |  Storytime
Ahoj.
Rozhodla jsem se udělat si novou rubriku a to Storytime. Jak už asi víte, tak to budou příběhy z mého života, co se mi stalo nebo co se dělo atd. Právě proto prosím pochopte, že si toto nevymýšlím a že je to něco co si budu pamatovat už navždy..

Nikdy jsem si nijak nelámala hlavu nad tím, že v televizi bylo jak zabili holku stejně starou jako já. Nikdy jsem opravdu nechápala, jak se ti lidé co tam mluví k těm otravným novinářům vlastně cítí.. Až do teď.


Byla sobota 13.2.2016. Byla jsem zachumlaná v posteli. Byl to studený den a mě zrovna nebylo moc dobře. Byla jsem na mobilu a projížděla facebookem. Najednou vidím, že můj kamarád přidal nějaký dlouhý odstavec. Zastavím se nad ním, říká: Ty zk******* debile! Myslel jsem, že si kámoš, že si v pohodě, ale ty jsi psychopat!! R.I.P. "Co se proboha stalo?!" zděsila jsem se.

Pár článků pod tím, jsem našla odkaz na článek tn nova a všeljakých těchto médií. Holka poblíž ****** (naše město) zavřažděna. Panebože. Řekla jsem to mámě ale nedělali jsme si s tím nějakou hlavu, ještě jsme nevěděli kdo to je. Další den ráno se svrhla celá diskuze našeho města o tom, kdo by to mohl být a kdo proboha vraždil. Do diskuze jsem nic nepřidávala, pouze jsem četla. Mí spolužáci přišli na to, že by to možná mohla být E. (takhle budu označovat její jméno). Lidé zavolali její babičce a ta jim potvrdila, že je mrtvá. Prý. Ale pořád jsme to nevěděli, jelikož nikdy nevíte, že někdo lže takhle přes internet.

Ve 12:00 jsme šli s mamkou na oběd do restaurace. Byla jsem na telefonu a snažila se zjistit víc. Naše podezření se potvrdilo. E. byla mrtvá. A ještě horší bylo, že D. ji zabil.(takhle budu označovat toho kluka) Moje srdce kleslo až do žaludku. Zastavil se mi dech a máma se mě ptá co je. Já jí jen ukážu mobil a ona čte. Pochopí a zděsí se také.

Ta holka se mnou chodila už do školky. Byla vždy čilá a veselá zrzka. Taková ta správná vesnická. Jakmile nastoupila na 2. stupeň, tak se přidala do těch divných part. Kouřili spolu marijánku a mysleli si, že to jako nejde poznat. Ten kluk nastoupil teprve tento rok. Neznala jsem ho a ani se s ním nebavila. Byl hodně divný, depresivní. Když jste se na něj koukli, tak se pořád tak psychopaticky smál. Tenkrát jsem ještě nevěděla, že se koukám do očí vraha..
Ještě ten den se konalo rozloučení. Nebyla jsem na něm. Pouze jsem viděla, jak lidé zapalují svíčky u naší školy, když máma projížděla kolem. Nebrečela jsem. Zas tak dobře jsem ji neznala. Spíše jsem byla v šoku a nervózní. A věděla jsem, že zítřejší pondělní den nebude ten samý.

Další den jsme čekali na chodbě u Dějáku, protože to byla naše první hodina. Asi v 7:58 přišla učitelka s kamenným výrazem, aby nám řekla, že jdou všichni do své vlastní třídy. Čekali jsme to. Tak jsme se vydali do třídy. Bála jsem se, co nám všechno učitel řekne. Začalo mi být špatně. Zbělela jsem a bolelo mě břicho. Nechtěla jsem nic slyšet v tu chvíli..

Učitel nám o všem řekl. Dozvěděli jsme se, že to nebylo poprvé, co někomu ublížil. Prý jednoho kluka schodil do výtahové šachty, tkerá byla 12 metrů dlouhá. Prý utýral kočku své mámy... Nemohla jsem to slyšet, bylo mi čím dál tím hůř. Proč ho vůbec přijali na naši školu, když o tom museli vědět?? Co kdyby to nebyla ona, ale já nebo někdo z mých bližších přátel. Asi bych to nezvládla.

Dále byl celý den divný. Učitelé se snažili chovat jakoby se nic nestalo. Ale nebyli na nás tak hr. Všichni tento den polevili. Při páté hodině jsme měli minutu ticha. Věděla jsem, že to je taky na plánu..
Ještě ten den vyvěsili černou vlajku. Dozvěděli jsme se, že ten kluk je v psychiatrické léčebně a že nám mohou slíbit, že k nám už nezávítá a že se nemusíme obávat. Nevím, jestli to někomu pomohlo, ale mně určitě ne. Ten kluk asi vyvázne bez trestu..

Ten den jsem nemohla usnout. Pořád mě bolelo břicho a motala se mi hlava. Bála jsem se zítřka, co se bude dít? Už jsem chápala, jak se lidé cítí, když se něco takového stane. Byly o ní různé reportáže v televizi. Říkala jsem si, že ty lidi, co se na to koukají vůbec nevědí jaké to je. Jako já tenkrát. Jaká depresivní nálada koluje v naší škole...

Další den přijela policie, NOVA, Prima, Barrandov a ČT. Všichni zírali z oken. Učitelé nám řekli, že nemáme za žádnou cenu poskytovat informace a to jsme také nedělali. Následující dny byly horší a horší. Uvědomovali jsme si, že tu s námi není.. Každý den před školou přibyly další svíčky nbo hračky a obrázky..

Nikdy jsem nevěděla, že by se toto v mém životě mohlo stát. Dávejte si pozor s kým se bavíte.. Nikdy nevíte, co mu/jí chodí v hlavě...
xoxo
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katyn💕 Katyn💕 | 10. srpna 2016 v 16:29 | Reagovat

Ještě lepší je to,že než nastoupil k vám,tak byl u nás na škole a byl to úplně pohoda kluk,bavili se s ním lidé a byl hrozně Vtipnej... Nevím co mu jednou pres tu hlavu přeletělo,super bylo i to že týden před tím u mě byla kamarádka a on seděl sám na hřišti a Furt na nás Koukal... :-?

2 Jasmine V Jasmine V | Web | 10. srpna 2016 v 16:41 | Reagovat

je to strašné co se děje, rodičům a přátelům dívky přeju hodně sil a i tobě

3 *Mushroom* *Mushroom* | Web | 10. srpna 2016 v 17:29 | Reagovat

Zní to naprosto příšerně! Asi jsem o tom také z televize něco slyšela, ale moc si toho nepamatuju. Každopádně to musel být naprosto příšerný zážitek. Ten kluk by zasloužil trest, ale bohužel není za nic odpovědný kvůli věku. Je to pakárna.
Stalo se mi něco podobného, když mi bylo 11.. ale moc jsem to neprožívala protože jsem byla docela malá. Byla to autonehoda, nějaký opilec naboural do auta mé kamarádky (se kterou jsem se v tu dobu už moc nebavila).
Každopádně hodně sil. :-)

4 Abi Abi | E-mail | Web | 10. srpna 2016 v 20:35 | Reagovat

Opravdu hrozné,mě by tohle asi nikdy nenapadlo a když to vidím v tv taky se mi nějak nemotá v hlavě jaké to je,nikdy jsem to (naštěstí) nezažila.
Teď už to chápu jaké to je. Přeji všem jejím blízkým i tobě hodně sil. Vážne je to strašné vědět,že existují takovýhle lidi a bohužel všude kolem nás.

5 ilovenature ilovenature | Web | 9. září 2016 v 19:36 | Reagovat

Vždycky přemýšlím, jaké to je. A teď si čtu něčí příběh, který toto zažil... Každopádně vám všem přeji hodně sil!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama